#48bf84

Jsi moje vzpomínka
na vánoce
na cukrkandl dní
a horké pomeranče štěstí
v kelímku s nápisem
Newcastle Christmas
na rozbředlý sníh
v dlažbě na náměstí
a na smích racků
padající z hlavy
Earla Greye
Jsi vzpomínka
co hřeje
když se brodím
smutkem léta
Jsi touha
vrátit se
do ztraceného světa
až budou hodiny
na Eldon Square
zas odpočítávat čas
Jsi bolest z přítomnosti
a vychrtlá naděje
skomírající
v nás

Malá noční hudba

Paprsek rozechvělý
prstem času
vydá tichý tón
a já slepý host
tvých paží
zatápu v nejistotě
sevřená strachem
že za malý okamžik
už budu minulost
rezavý hřebík
ve tvé nové botě
červivé jablko
z včerejšího ráje
Lapám po dechu
paprsek hraje
o oktávu výš
a světlo mých očí
pomalu mizí
Pak ve tmě
zaslechnu tvůj hlas
Ještě jsme tady lásko
ještě vteřinu
jsme ryzí

Srpnová

Vduchu znovu
ležím na podlaze
svázaná sametkou večera
za okny poletuje křik
z protější partaje
je úmorné vlaho
a křivolaká cesta do ráje
se další lahví přivřela
zvoníš mi v uších
chlapečku prokletý
klekání lehání
každou hodinu
celou noc
je snadné docela
takhle při vínu
uvěřit na bezmoc
a zaplašit život
do kouta pod postel
šeptáš mi do vlasů
co bys všechno ještě chtěl
co bychom proboha ještě chtěli?!
možná ten život
schovaný pod postelí
a trochu chladu
místo horečky večera
(a čokoládu)

Prchavá

Na polštář se ti stulila
vůně mých vlasů
meduňka a kmín
plachost sama
co záhy odplyne
s proudem času
v paměti ti klesne do hlubin
vyčpí do neznáma
a zítra už tu budou
vonět růže
hořký pomeranč anebo máta
dnes ale meduňka se splétá
s vůní tvojí kůže
dech přerývaně chvátá
pojď lásko pojď
srdce ví to
že těch pár okamžiků
je vše co pro mě máš
a přesto je mi líto
že až se probudíš
dnešní noc
z oken
vyvětráš

Palmovka blues

Vratkým krokem
noční ulicí
k vinárně U Merkura
Oči plné vran
a hořkost
zakousnutou ve rtu
Rozmazanou růž
na lících
v dlani bůra
Kotě nechceš svézt?
volá cizí pán
Ne? Tak táhni k čertu!
Dva sladké rumy
a colu k tomu
Bože proč
tak všichni čumí?!
Bože já
chci domů!
Chci pryč
chci pryč
z téhle země
Hej čápi
šejdíři
odneste mě
zpět tam
kde jste mě vzali
do žáru nicoty
a sucha nebytí
Ať už skončí
ta moje nekonečná
holá věta

Jestlipak víte
slečno
že Sahara je
nejneobhospodařovávatelnější
část světa?

Bezejmenná

Býti něžně zhudebněna
touží báseň bezejmenná
načmáraná chvatně tence
od střevíčků na účtence

Báseň plná žhavé touhy
nebýt plytký veršík pouhý
rozeznít se v kantiléně
získat věhlas stoupnout v ceně

Báseň sladce roztoužená
býti houslistova žena
chvět se jeho pohlazením
oděná jen světlem denním

Vzdát se prstům klavíristy
jež jí vetknou nápěv čistý
proniknou skrz její rýmy
srdci dají zásah přímý.

S hobojistou v teskné písni
prožít všechno co si vysní
Lásku bolest touhu zradu
v harmonickém tónů řádu

Směje se jí báseň jiná
z etikety lahve vína
K čemu je ti ňáká láska?!
Bubeníka co tě zpráská
co tě ztluče do němoty
serve z tebe bílé noty
toho máš chtít huso hloupá
vášeň ta se v krvi koupá
chtíč se v divém rytmu zmítá
s něhou nikdo nepočítá

Tiše pláče zahanbena
smutná báseň bezejmenná
odsouzená bez milence
zůstat navždy na účtence

Na konci

čekám
potemnělo
do bot mi sákne chlad
mlha omotává
moje horké čelo
a z kapes
mi čouhá listopad

vandrácký kabát mám
na vandrácké duši
za nehty
špínu stovek let
u pasu
prasklou ebenovou kuši
a v srdci
nechuť zabíjet

v dlaních
mi dřímá
dávno mrtvé ptáče
peříčka sněží
do louží plných hvězd
ztratil jsem pověst
nočního zaklínače
a sešel ze všech
dobrých cest

táhnu se k smrti
krajinou bez pramenů
jazyk mi tápe
po bolavých rtech
slovo z nich vzešlé
dávno nemá cenu
a v hrudi střádám
předposlední dech

A přece věřím
na tůně a chvění
naději podhoubí
a spásu prvních vět
a přece věřím
že přijde zas co není
a ne-li mne
tak tebe
zrodí svět

Ranní

Zasadils mi
rány tak hluboké
že když si je lížu
cítím kost
Zasadils rány
a ony rostou
kvetou
zrají
plodí
mou nelibost
mou zlost
mou upřímnost
k tobě
ke světu
k sobě samé
Jak dlouho už se známe
miláčku neduživý?
A přece stále jsi jen host
co vynese mi spaní
co nemá nikdy dost
a znova raní
raní
raní

Večer v rytmu blues

(pocta Václavu Hraběti)

Světla jen tolik
aby Měsíci zbylo
na jeho noční tah Prahou
komorní hudbu tramvají
víno sladké a laciné
a cigaretu drahou tak
že jsme ji nekoupili
Odkládám šaty
a odívám se do rozpaků
v té hvězdné chvíli
kdy vcházím na scénu
tvé fantazie
Prsty ti do vlasů
šeptám monolog Večernice
Zavři oči a dívej se
jak mi srdce bije
jak měkce se skládá
tato noc do mého klína
Voyeur Měsíc se zastavil
a šmíruje nás
zírá skrz oponu žaluzie
na má stehna a tvůj chtíč
a na maličkou sedmikrásku
za mým uchem
přihne si z flašky Noci
zavrávorá
a pak nejistým krokem
vydá se pryč
do ulic tohoto města
hledat svou vlastní
rychlou lásku

Usínáš
s prsty zaťatými
do mých dlaní
Dýchám tmu
a v podbřišku mi klíčí
strach ze svítání